Dovolte, abych se představil. Jmenuji se František Rozprsk. Jsem ten mladší z rodinné firmy Rozprsk a syn, která se zabývá výrobou ohňostrojů. A ne ledajakých. Specializujeme se na znovuobjevování a vylepšování starých čínských receptur. Táta se kvůli tomu dokonce naučil čínsky, protože neustále na Googlu hledá publikace starých východních mistrů. Není to zrovna levná záležitost. Ovšem, když v knihách hlava rodiny něco objeví, následně to vyzkoušíme, popřípadě vylepšíme, kam se potom na nás hrabe konkurence. Možná, že jste už někde viděli naše ohňostrojné efekty nazvané Malá čínská zeď?…
Před týdnem přišel táta do dílny. Co přišel, doslova přiletěl, a hned ve dveřích na mě vybalil tu úžasnou novinu: “Našel jsem to! Mám návod na Červeného draka!” Abyste rozuměli. Červený drak je pro ty, kteří dělají ohňostroje něco jako pro alchymisty elixír mládí. (Na rozdíl od něho vyrobitelný.) Vůbec jsem se nedivil jeho nadšení, protože vytrvalost přec růže přináší, pardon, Červeného draka. Jen to trvalo takových dobrých 15 let. Na stůl položil popsanou A4 s návodem k přípravě. Podíval jsem se na potřebné chemikálie a nezaregistroval nic zvláštního, až na tu poslední, jež nesla název Vladařovo kamení.
“Tati, co to je?” ukázal jsem na konec seznamu.
“To je směs minerálů z Kočičí hory stojící v Čuangské autonomní oblasti.”Povytáhl jsem tázavě obočí: “Neboj, už je to objednané. Naštěstí v Číně existuje firma, která ji po tolika staletích dokáže připravit. Slíbili, že zítra ji budeme mít doma.
Ticho v dílně protne drnčení zvonku. Trhnu sebou a běžím ke dveřím. Tam stojí poštovní doručovatel a s úsměvem mi podává balíček. Ukazuje, kam se mám podepsat. Dvěma prsty se dotkne spánku a v pozdravu je oddálí od hlavy. Otočí se a odejde k autu.
Rychle zmizím v dílně. Najednou mi došlo, že jsem neslyšel přijet ani odjet pošťákovo auto, což je divné, protože v dílně jsou slyšet všechna, která k nám jedou. Ale… důležité je, že balík dorazil, ne?. Postavil jsem jej na stůl a běžel domů pro tátu.
Je večer. Stojíme s tátou na našem zkušebním polygonu (rozuměj na louce za dílnou) a připravujeme Červeného draka k odpálení.
10, 9, 8,… odpočítávám start rachjtle. Nula. Táta zapálil knot a my se vzdálili na bezpečných 15 metrů.
Pfííí. Drak vyletěl do oblak. Ozvala se rána. Spatřili jsme chaos červených jisker vzniklý výbuchem. Zklamaně jsem protáhl obličej. “Tohle má být ten bájný Červený drak, ze kterého si všichni čínští císaři sedali na prdel?” zeptal jsem se táty. Ten jen pokynul hlavou nahoru a tam se červené body začaly spojovat a vytvářely zřetelnou hlavu draka s otevřenou tlamou. Spadla mi čelist. Člověk by čekal, že obraz zmizí a po něm zůstane jen úžas. Jenže…Ozvala se tlumená rána a drak se dal do pohybu. Pomalu a majestátně se sunul po obloze směrem doleva. Dračí hlava začala klesat. Jak se přibližovala k nám, změnila se z 2D na 3D obraz. Drak rozevřel tlamu (opravdu nekecám) a pomalu se přibližoval k nám. To bylo… hustý. V životě jsem nic takového neviděl a ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového je možné. Hlava pokračovala v pohybu směrem k nám. A… ten drak měl i oči! Připadalo mi, jako by v nich blýskaly čertovské ohníčky. Po zádech mi přejel mráz.
Od přibližující se červené tlamy nás dělilo pět metrů. Čekal jsem, že narazí do země a ztratí se. Ona však lehce změnila směr a letěla přímo na tátu. Stál jsem od něho asi dva metry. Viděl jsem, jak mizí v dračí tlamě. Čekal bych, že uvidím jeho “sežranou” část za těmi jiskrami. Nic takového k vidění ale nebylo. Táta dál velice rychle mizel v dračí tlamě a já mohl jen koukat. Drak dokončil svou pouť za potravou a po dotyku se zemí se rozplynul.
“Tati!” zavolal jsem napůl udiveně a napůl vyplašené, když jsem ho vedle sebe neviděl.
“Tati! Kde jsi? Tati!”
Jasně osvětlenou místností zněl kovový hlas:
“Vítejte pane Rozprsku! Jste jediný výrobce ohňostrojů na Zemi, který dokázal v novověku vyrobit Červeného draka. Tím pádem jedině Vy, dokážete pomoci našemu lidu v boji proti Palečkům. Jsme opravdu rádi, že jsme Vás našli. Nyní Vás kolega Frkolín odvede do vedlejší místnosti, kde Vás připraví na cestu.”
A pan Rozprsk viděl, kterak do místnosti vchází malý zelený mužíček s anténkami…