Komentář: Tohle divné slovo vzniklo při Pubquizu, z otázky – Ve kterém městě působí Robocop? A tým, který si říká Rychlá kopyta, nevím proč a nevím jak, z toho vymyslel hrobocopa. Když mi to slovo říkali, zbystřil jsem a poznamenal si ho s tím, že na něj vymyslím povídku. A protože do Vánoc chyběl asi měsíc, spojil jsem to s nimi.
Až na hajzl za mnou vlezla reklama z bedny, ve který Santu následujou červený kamiony s vopruz muzikou, kerá mě nutí zpívat – Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady… Táhni do horoucích pekel! Tady je Ježíškovo! Vodjakživa! To by mě zajímalo, kerej blb sem toho americkýho tlusťocha cpe… Kolik za to dostal? Záležet to na mně, dostane leda tak po hubě!
Půlka prosince. Teploty nad nulou. Snít o Vánocích bílých můžem leda tak v rádiu s Kájou… V krámech lidí jako Prajzů. Vobden někdo prudí s votázkou: „Tak co, už máš všechny dárky?“
„Ne.“
„A kolik ti jich ještě chybí?“
„Všechny.“
Asi mám prašivinu… Jak to slyšej, zdrhaj…
Rozhod jsem se, že zjistim, kdo je za tu karikaturu Vánoc zodpovědnej.
Kecnul jsem ke kompu a začal pátrat. Páni, neměl jsem tucha, kolik je kolem toho sepsanejch blábolů. Vyhodil jsem všechny, kerý to vokecávaly balíkem peněz sypanejch do reklam. Do paďous šly i teorie o spiknutí obřích korporací. Málem jsem si udělal do čela ďůlek u výplodu ňákýho “intelektuála“, kerej se mi snažil nabulíkovat, že za všechno může Bratrstvo pro zbožštění Santy Clause… Jako naprostou uhozenost jsem vodpálil myšlenku, že Bůh, vzhledem k těm rokům, kerý nad námi „bdí“, už nejni v nejlepší kondici, a proto se mu to vymyká…
Hrobokop! To byl muj vítěz. Neměl jsem šajna, co to znamená, ale v kostech sem cejtil, že to je vono. Jenže co…?
Kopání hrobů zahazuju jako moc jednoduchý. Čekal jsem, že dotaz na síť spustí cunami vodpověďí, ale potopa se nekonala. V mym Safari se bály tři vodkazy. První jsem už čet. Druhej byl nesmysl, protože našel spojení hrob, oko, postel a šlo vo tejdenní pobyty v naprostý tmě. Ježišimarjá, koho bere bejt tejden někde sám zavřenej a ještě k tomu po tmě,,,?
Hrobokop sedí na dárku, tvrdil třetí.
Na jakym dárku? Proč by měl někdo sedět na krabici převázaný mašlí a všechno řídit? Jakej by to mělo smysl?
„No jasně,“ ťuk jsem se pěstí do čela. Ten, co to sesmolil, nemyslel dárek, ale dark – temnou stranu internetu. Vydoloval jsem z netu návod, jak se tam dostat, a šel na to.
„Slovo nové na tě kývá,
v cestě ale stojí výzva.
Sestav větu z něho holou,
a seznámíš se s něčí celou.
Ta osvítí zabedněnost tvou,
neb v ní staré zvyky mrou!“
To je jako ňáká soutěž v hádání…? Než jsem si na to stačil vodpovědět, vobjevila se další rýmovačka.
„Máš-li tucha,
můžeš spatřit ducha.
Třikrát-li však propadneš,
navždy pravdu zakryješ…“
Panenko skákavá, to je teda zábava…
Robokop je asi to nový slovo, z kerýho má bejt ta holá věta… No to mě teda po…
Hrob ohradím plotem, nadatloval jsem na klávesnici a odentroval.
Vodpovědí mi byl vztyčenej prostředník s číslem jedna.
„Zase mi ukážeš, že jsem jednička?“ zeptal jsem se kompu, po odeslaní opravy.
Ukázal! Hrob okultní postavy se mu taky nelíbil.
Jsem dobrej, poklepal jsem se po rameni. Hrob okoukni pořádně, bylo správný řešení. Na monitoru se vobjevil sklep. Přes celou zeď byl namalovanej Santův portrét. U stropu visela klec, ve který seděl malej kluk v bílý dlouhý košili. Celý to dokreslovala americká koleda. Zíral jsem na monitor a v hlavě si srovnával, co vlastně vidim. Najednou klec klesla o něco níž. Na zemi pod ní bylo velký červený tlačítko. Napadlo mě, že až se ty dvě věci dotknou, tak to vybouchne… Rozhlížel jsem se po sklepě, jestli nenajdu ňákej “červenej drát“, kerej bych přestřih a Ježíška zachránil. To jsou paradoxy… Já, kerej Vánoce nemusí, chci zachránit jejich symbol… Nenašel jsem nic, čím bych to moh zastavit. Jedinou zvláštnost jsem viděl na Santovym kostýmu. Vypadalo to, jako by měl na něm placku. Pouhym vokem se z ní nedalo nic vyčíst, i když jsem dal hlavu až k monitoru. Zkusil jsem na ni kliknout myší, jesli se třeba nezvětší. Nezvětšila! Místo toho se vobjevilo chatovací vokno a v něm otázka „Chceš vědět, proč Ježíšek umře?“ Jasně, že jsem to chtěl vědět. Dostalo se mi vodpovědi „Protože na mne si můžeš sáhnout!“
„No a co? To nejni důležitý. Jde přece o to, že je náš!!!!!“
„Koho to kromě tebe zajímá?“
„Běž do prdele,“ napsal jsem a zamyslel se. „Santo!“ dopsal jsem a vztekle praštil do entru.
„HA HA HA, TRAPÁKU! PAMATUJ, ŽE…“ a z repráků se ozvalo vytleskávaný skandování „Santa ho nahradí!“