Poznámka: Třetí pokračování eroticky laděného příběhu, ve kterém se schyluje k mimozemskému (plně fyzickému) styku. Umí Proxyoňané nadávat?
„Štafetové pero“ si předávají (ZB) = Zdeněk Balcar a (RH) = Renata Hubrtová.
(Image by ?Merry Christmas ? from Pixabay )
(ZB)
Dnes ji příjezd vagonu pro pamětníky nepřekvapil. Dnes poprvé viděla, jak se před ní najednou zjevil. Nepřijel! Prostě tam najednou stál a čekal na ni. Jak to mohl vědět? Vždyť se teprve před sedmi minutami rozhodla běžet za ním. Jak mohl stihnout za tak krátký čas dojet odtamtud sem? Jak to, že nikdo ze sousedů nespustil povyk, co to po té koleji jede, když ji mají nějakých dvě stě metrů od baráku? Jak to, že za ním běží, když její estetická stupnice doslova křičí na poplach, že jeho vizáž obývá nejspodnější příčky ve společnosti Freddyho Kruegra? Těch otázek bylo na Livii moc.
Nastoupila. Bez zaváhání. Dokonce by se dalo říci, že s jistou nedočkavostí. (Nebo to byla touha najít v té „boudičce na kolečkách“ některou z odpovědí?) Dveře se za ní s již známým lomozem zavřely a vagon se rozjel. Vstoupila do oddílu pro cestující, zavřela za sebou dveře vedoucí na chodbičku, došla do zadní části, kde se zastavila a zatáhla rolety na očích. Pohled na něho by všechno zkazil. Takhle si mohla užívat doteky jeho rukou a úst, na nichž se už po první schůzce stala závislá. Stačilo si u toho představovat, že Jarda je ten, kdo ji dělá ty krásné věci. Touha vybuzená slovy o její kráse ji našeptala, aby zavřela oči a nechala tomu volný průběh. Nyní stála kousek od postele ovládaná zmíněnou mrškou, která už podruhé zahnala rozum za plot, odkud se na nic nezmohl. Netrpělivě čekala na první dotek.
XX
S velkou chutí by za sebou práskl dveřmi své obytné jednotky. Nemohl. Ty se na jeho pokyn před ním s téměř neslyšitelným sykotem otevřely, a když se ocitl na chodbě, stejné zasyčení mu dalo vědět, že se zavřely, aniž by vyžadovaly jeho asistenci. Takhle si mohl Oreg ulevit pouze sprostými slovy, která by nahlas pronášel po cestě do Velína. Jenže nemohl. Ani jeden z pěti proxyonských jazyků neobsahoval žádné vulgární slovo. Ba dokonce byly prosty příměrů k nějakému zvířeti, pohlavním orgánům či ručnímu pracovnímu nástroji. Lidé v jejich „bezprostředním“ okolí to měly v tomto ohledu snadné. Oreg si, nevěda proč, právě vzpomněl na nudný lingvistický rozbor češtiny kolegy Tabathuka, jež se jim snažil po tři hodiny vysvětlit tuhle jazykovou anomálii. Jedinou věc, kterou si z toho Oreg zapamatoval, ihned použil: „To je ale kokot drevený!“
(RH)
Něco bylo jinak. Otevřela oči a vytáhla mobil, aby se podívala za svá záda.
„Samko říkal, že ženské na Proxyonu jsou hubené. Ale nedodal, že jsou také hezké.“
Nevěděla, co ji překvapilo víc, že se jí nebála, že nezkameněla, nebo že na ni mluví.
„Samko?“ zeptala se, protože nedokázala to slovo zařadit.
„Samorostghu.“
„Ne!“ zakroutila hlavou, „můj bratr by nikdy nevedl rozhovor s nižší formou života. Samičky na ostatních planetách vyhledává pouze za účelem ukájení.“
„Ty jsi Řešitelkha,“ vykřikla. „Sam mi o tobě vyprávěl,“ dodala už klidněji.
„Co ti o mne říkal?“
„No, že si moc hezká a chytrá.“
Potěšilo ji to. Myslela si, že je pro bratra spíše nestvůra. Dívala se na tu podivnou samičku: „Máš nechutně veliká prsa.“
„Chceš jsi na ně šáhnout?“
„Proč?“
„Proč ne?“ zasmála se zvonivým smíchem.
Postavila se před ni a zabořila prst do levého ňadra. Ta holka ji chytila za ruku a přitiskla ji dlaň pod to neskutečně velké prso a jemně ho nadzvedla.
„Jsou hrozně těžká,“ postěžovala si.
„Jo, vskutku,“ souhlasila Řešitelkha. Zabořila do prsu celou dlaň. Bylo to zvláštní. Zvedla i druhou ruku a zmáčkla také to pravé. Ta holka si stoupla na špičky a políbila ji na tvář.
„Co to děláš?“ uskočila zděšeně.
„Seznamuji se.“
„To lidi takhle dělají?“
„Lidi se líbají pořád,“ zasmála se znova tím zvonivým smíchem.
Řešitelkha si otřela políbenou tvář. Ta holka měla hlavu skloněnou k zemi. Takže pohled na ni funguje! Ani ona se na ni nevydrží dívat dlouho. Mohla by toho využít a snadno ji zlikvidovat, tak jak to slíbila mámě. Ale teď už věděla, že Samorostghua by to zabilo. Tohle stvoření je to, co celý život hledal. Živočišné a přirozené. Okajda, kterou pro jejího bratra vybrali rodiče, byla oproti ní zoufale nudná.
Vytáhla teleportovací tyč a obě je přenesla na Proxyon.