Máš ho?

Poznámka: Tahle povídka vznikla poněkud zvláštním způsobem. Až k slovu „Pozor!“ jsem provedl tzv. výkop. Pak jsem hodil kostkou posunul papír dál. Dostal se ke mně až, když bylo dopsáno. Vzal jsem ji a učesal. Příběh zůstal! Sem tam i nějaká ta věta… O její vznik se zasloužili dva Ondrové s Kubou a Danem.
( Image by Parker_West from Pixabay )

„Máš ho?“
„Ne.“
„Jak to, že ne?“
„Objektivní příčiny.“
„Hele, neštvi mě a přiznej se, že na to nemáš.“
Kolenatej Tom se podíval na Zjizvenýho Franka a hlasem, který nepřipouštěl jakoukoli pochybnost, konstatoval: „Mám!“
„Jó?“ protáhl posměšně Frank. „Kdyby tomu tak bylo, tak si ho přines.“
„Už jsi viděl Amazonku kříženou s Harpyjí a Gorgonou Medusou?“
„Proč bych se měl bát jedný ženský?“
Tom se útrpně podíval na Franka, mávl rukou a šel pryč. To však neměl dělat, protože tím ze sebe udělal velice snadný terč.
„Pozor!“ zařval Frank.
Pozdě. Viděl, jak se na jeho dlouholetého kamaráda něco sneslo z výšky a strhlo ho to za roh budovy. Ještě dobrou půlminutu byl slyšet Tomův jekot, než jej něco naráz ukončilo. Frank v hlavě zpracovával, co viděl. Určitě to kdysi byla žena, jenže teď měla tělo obalené peřím, na zádech křídla a pohled, který jeho opětovatele proměnil v kámen. Amulet božské nesmrtelnosti ve stříbrné schránce, jak si stihl všimnout, se ji houpal na masivním řetízku z chirurgické oceli na krku.
„Klid, Franku. Dýchej a přemýšlej!“ opakoval si svoji mantru, dokud nebyl sto vypravit se za roh po Tomových stopách.
Opatrně vykoukl. Ulici, kde prve s Tomem stál, ozařovalo pouliční světlo. Tady vládlo šero a ticho. „Tome!“ zavolal Frank opatrně.
Žádná odpověď.
„Tome!“ zkusil to hlasitěji.
I když se snažil zachytit i ten nejmenší šelest, slyšel, že nic neslyšel.
Dodal si odvahy a zařval: „Tome, jsi v pohodě?“
Ulice se vrátila ke svému mlčení. Jen kus novin, který nehybně ležel na silnici, se najednou vznesl a poskočil asi o půl metru do křižovatky. „Vítr…?“„Ne!“ konstatoval pro sebe Frank, když spustil ruku s nasliněným prstem. Rozhlédl se kolem sebe, pátraje po čemkoli, co by mohl použít jako zbraň. Na zemi se povalovala pomačkaná kovová značka. „Co se dá dělat, musím si vystačit s tebou!“ Popadl ji a svým laserovým zrakem seřízl. Nyní v ruce třímal docela úctyhodný oštěp. Pohazoval si s ním tak dlouho, dokud nepřišel na to, kde má těžiště. Spokojeně se usmál a podíval se před sebe: „Tak se ukaž ty nenasytná bestie,“ zakřičel do šera. „Myslíš si, že když ti zardoušení mýho kamaráda prošlo jednou, že ti to projde i podruhý? Tohle bude tvoje konečná, rozumíš?“
Nevypadalo to, že by někoho jeho slova zajímala. Vyletěl proto asi pět metrů nad zem, aby dokázal případný útok ze vzduchu zachytit dřív. Viděl podstatně dál, protože neodmyslitelný smog se dnes držel u země. Vystoupal o další tři metry. Pod ním se rozkládaly střechy skladů. Nikde nic. Zklamaně vydechl a smířil se s tím, že ani napodruhé nepotrestá tu potvoru za smrt dalšího kamaráda. Začal klesat, když jeho pravé oko oslepilo prasátko.
Seděla na rozestavěné administrativní budově. Frank chytil kopí a připravil se na zteč. Z dálky to vypadalo, jakoby jim to někdo odpočítal na tři. Oba současně vyrazili proti sobě a zhruba v polovině došlo k podivné události. Frank letěl plnou rychlostí proti tomu divnému opeřenci. Ten se do útoku zrovna nehnal a mával rukama, jako že se prát nechce. Frankovi nějaká neznámá síla vyrazila oštěp, který držel jako kopí, z ruky a skončil na zemi, odkud se pomalu sbíral. Úsporné ženské balení tři v jednom se sneslo asi metr od něho a pozorně jej sledovalo.
„Co se to sakra stalo?“ položil si Frank řečnickou otázku. Zvedl hlavu a střetl se s pohledem Gorgony Medusy. Naráz se smířil s tím, že nemá nárok udělat cokoli proti své proměně v kámen.
„To on,“ zašeptala opeřená žena a kývla hlavou nad sebe.
Frank se podíval naznačeným směrem. „Tome, ty žiješ!“
Jeho přítel nejenom, že byl živý, ale navíc seděl na střeše pět metrů nad ním a měl prsty v silovém poli, které ovládal. Tak proto ze mne není šutr. To pole její pohled eliminuje. Je vidět, že to je kámoš.
Frankova euforie neměla dlouhého trvání. Za dobu kratší, než by stačil vyslovit slovo Popokatepetl, stál v tváří tvář opeřené Amazonce uvnitř silového pole. Kdyby to byl mix jen těchto dvou, tak by je snadno umravnil laserovým zrakem. Jenže oni byly tři a poslední vlastnila pohled, který působil rychleji, než jeho optický zdroj emitující fotony v koherentní paprsek. Frank sklopil zrak a zarytě se díval před sebe do země. Kdyby se k němu začala přibližovat, byl by v řiti, neboť silové pole mu bránilo v možnosti pokusit se ji uletět.
Frankův mozek šrotoval na plné obrátky. „Ty hajzle!“ pronesl potichu s nechápajícím pohybem hlavy ze strany na stranu. Zavřel oči, zvedl hlavu a nejhlasitěji, jak svedl, se zeptal: „Tys to celý na mě navlíknul. Proč?“
Frank znovu sklopil hlavu a otevřel oči. Přišel tak o Tomův rádoby omluvný výraz a následný úšklebek. Co mu, ale rozhodně neuniklo, byl jeho sarkastický tón: „Sorry, Franku. Neber si to osobně. Je to jenom business. Odměna za tvojí hlavu je větší, než za její… A navíc. Dvě jsou víc než jedna…“
Frankovi došlo, že Tom je Jidáš převlečený za kamaráda, který sedl na lep lidské hysterii z geneticky upravených lidí. Přitom je jedním z nich. Až splní svůj úkol, lidé ho bez zaváhání pošlou do věčné tmy jako jeho. Franka před tímto osudem mohla ochránit jenom jedna jediná věc. Amulet, který byl jen pár metrů od něho. Získat ho, by byla sranda, kdyby se nehoupal na krku živého stroje na zabíjení.
Silové pole na krátký okamžik zmizelo. Tomovi z tváře odešel sebevědomý úsměv. Nahradilo jej soustředěné zamyšlení, které po dvaceti vteřinách vystřídala úleva. Vše běželo podle Tomova plánu. Za chvíli tu budou lovci Genoušů, jak se říkalo těm, které lidé upravili, a ty dva si odvedou. Připíše si další významné plus a zajímavou částku uloží na osobní konto. Tom byl sám se sebou spokojený. Chytit dva nejednou se mu ještě nepovedlo.
Tři výpadky v rychlém sledu za sebou přivolaly do Tomovi tváře zděšení. Usilovně kroutil prsty proti směru hodinových ručiček, kam až mu ruce dovolily. Pole dokázal stabilizovat. Setřel pomyslný pot z čela, který mu vzápětí doopravdy vyskočil, když pole vypadlo a už nenaskočilo.
„Promiň, že jsem ti nemohla říct, že tvůj kámoš Jimi Čert byl stejná svině jako Kolenatej Tom. Kdybych to udělala, tak bych ho nedostala. Snaž si držet podobný typy dál od těla! Průšvihář Jack,“ naznačila hlavou směr, kde jmenovaný ležel, aby jej Tom neviděl a mohl rušit jeho silové pole, „je náš člověk. Tomu můžeš věřit! Jo a mýho pohledu se neboj. Nic ti nehrozí…! Pokud nezradíš,“ dodala.
Frank sledoval, jak se odrazila, zamávala křídly a zmizela nad střechami. Bylo mu jasné, že jeho bývalý kamarád teď běží o život.
Tichou ulicí plnou skladů se už podruhé nesl křik. Tentokrát znamenal, že se Tomovi definitivně podlomila kolena.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *