Žárlivý šachista

Komentář: Když nevíte kudy, zadejte to zápisníku (tvůrčímu) od Nekudy (René). Přesně takhle vznikl tento příběh. Zavřel jsem oči, když jsem držel zmíněný zápisník. Otevřel jsem jej a prstem ukázal přesně na dvě slova, která tvoří název povídky. Na chvilku jsem se zamyslel a položil na papír první větu. Od ní jsem pak větu po větě složil příběh o tom, že nic se nemá přehánět…

 

Stál u švédského stolu, bral si chlebíček a všiml si, že jeho žena sedí vedle Tomáše Hortiga a povídá si s ním… Ne. Nepovídala si. Ona s ním vedla družný rozhovor. Byla uvolněná, bavila se a teď… teď se dokonce smála a položila mu ruku na rameno. No to přehnala! Je přece JEHO žena a smát by se měla s ním… Popravdě řečeno neměla čemu. Doma to bylo s jejím šachistou pěkná nuda. Přišel z práce, zalezl do ložnice, kde měl permanentně po šachovnici rozestavěné figury a věnoval se své oblíbené hře. Ovšem čas vynaložený na trénink nebyl úměrný výsledkům. V týmu ŠK Tornádo byl rád, že hrál na poslední šachovnici, kterou s vypětím všech sil hájil před nadějnými nováčky. A teď měl navíc Samuel Sekelný další námět k zamyšlení… Táhne to jeho žena Marcela s Tomášem nebo ne…? Do konce vánočního večírku šachového klubu seděl v koutě a nenápadně pozoroval svou choť.

 

V půlce ledna donutila Samuela jeho zákonitá k tomu, aby s ní jel do supermarketu nakoupit. Na sobotní odpoledne tu byl pěkný šrumec.
„Ahoj! Koukám, že doma došly zásoby, tak rodinka vyrazila na lov…“ hlásil se k nim blížící se Tomáš.
„Ahoj!“ zareagovala rychleji Marcela. „To víš, nejenom šachy živ jest člověk,“ a usmála se. Samuel zabručel, což se dalo vyložit jako pozdrav.
„A co ty tady, tak sám? Kde máš nějakou kopretinu, která by se o tebe starala?“
„Taková se ještě nenarodila… A jestli ano, pak jsem na ní ještě nenarazil… Ale jsem pořád mladý kluk a proto nepropadám panice…“
Oni spolu flirtují! Přímo přede mnou. To si dělaj prdel, nasíral se Samuel. „Já si skočím pro zmrzlinu,“ oznámil ženě a odešel to vydýchat.

S kyblíkem zmrzliny v ruce se vracel zpátky ke košíku. V ovzduší prodejny se v tu dobu potuloval i bacil zvědavosti, který se do Samuela na první pohled zamiloval. Skočil tedy na něho a ponoukl ho, aby si zahrál na soukromé očko. Samuel to proto vzal oklikou, aby se k těm dvěma dostal ze strany, odkud ho určitě čekat nebudou. Nenápadně vykoukl zpoza regálu. Místo, kde předtím stáli, bylo prázdné. Kde jsou? Začal se rozhlížet po prodejně. Někam se zašili, aby se mohli muckat, napadlo ho a jeho nálada se opět dostávala do nasíracího módu…

„Ztratils něco, miláčku?“ bavila se Marcela jeho rozpaky po té, co promluvila na vykukující postavu.
„Jo. Vás. Ztratili jste se mi,“ vypadlo z něho ihned, jak získal kontrolu nad svou mimikou. Za tváří pokerového hráče to vřelo. Byl jak papiňák před výbuchem. Tomáš ani Marcela netušili, jak málo chybí k tomu, aby je tady na místě nerozsápal. „Jak vidíš, tak potřebuji dát do košíku zmrzlinu, miláčku.“
„Tak já poběžím, vy dvě hrdličky… Tak zase někdy na viděnou…“ Tomáš zmizel směrem k pokladně. Samuel zahodil úsměv a nasadil výraz bubáka, nad kterým Marcela protočila panenky.

 

 

Šachisté si připomínali Mezinárodní den žen. Sešli se i s drahými polovinami ve své klubovně. Jedli, pili a povídali. Marcela zcela nenuceně konverzovala s Tomášem. Ten ji totiž dával něco, co doma neměla. Pohodu.

Slova plynula a mizela jako bublinky sektu. Marcela si užívala krátké „manželské přestávky“, takže si nevšimla, že Samuel zase sedí jako bubák v koutě a v hlavě mu to šrotuje. Tohle musí skončit. Manželky přece nemohou takhle na veřejnosti flirtovat s jiným mužským a zvlášť, když se na to dívá manžel. Určitě se někde na tajňačku scházejí… Ale já jim to zatrhnu! No jo, ale jak?

 

 

Soukromá detektivní kancelář „Žárlivý šachista“ rozjela svou činnost. Číhal na příhodný okamžik, kdy jeho zákonitá odloží telefon (nezamčený), aby mohl projet SMS zprávy od Tomáše. S ušima nastraženýma, jak netopýr při letu, poslouchal její hovory a hledal v nich případné šifry… Kamaráda Googla poprosil o radu, kterak heknout mailový účet, či jak se dostat k SMS zprávám i bez telefonu.

Nabízeným řešením nerozuměl. Tudy cesta nevedla, protože na to, aby si zaplatil hekra, neměl peníze. Svoji pozornost tedy napřel jinam.

Stal se „stínem“ své ženy. Vydával se za ní pokaždé, když šla někam ven. Dokonce kvůli tomu zanedbával své milované šachy. To se zákonitě brzo projevilo pádem do početného pole náhradníků. Netrápilo ho to. On měl vyšší cíl – dopadnout inflagranti svou ženu s Tomášem.

Kromě šachů trpěl i manželský život. Marcela byla mladé 24leté děvče, které mělo své potřeby. Ty ale narážely na manželovi výmluvy, proč zrovna nemůže… byl virtuosem výmluv. Jeho fantazii podněcovala představa Tomášova zasunutého údu v jeho ženě. Pokaždé se otřásl odporem. Řekl si – tam nezasunu – a vypadla z něj další výmluva.

Každý začarovaný kruh se točí směrem do pekla…

Co kdybych se Tomáše zbavil? Narafičil bych to tak, aby mě porazil svým autem, zranil mě a přitom by to byla jeho chyba… To by si pak šel sednout a já bych měl klid!

Představa hezká. Realizace však poněkud obtížnější. Jenže, kde je snaha a vůle, tam se výsledek nakonec dostaví. Agentura „Žárlivý šachista“ zjistila, že Tomáš pravidelně jezdí z práce domů v půl čtvrté. Než vjede do sídliště, kde bydlí, projede kruhovým objezdem a asi po 50 metrech je pravotočivá zatáčka, za kterou po šesti metrech následuje přechod. Na něj není vidět pro živý plot, který lemuje chodník. Řidiče na tohle nebezpečné místo upozorňuje značka. Kdyby ji odstranil, tak ve tři, odvezl ji a rychle se vrátil číhat k přechodu na Tomášovo auto a až by ho zahlédl v zatáčce, vstoupil by na přechod a… Hm… Tomáš za volantem nebude mít nárok srážku odvrátit… A skončí ve vězení!

Přípravy akce, kterou Samuel nazval „Přechod“, začaly. Zjistil si, jak vypadají montérky silničářů starajících se o značky a pořídil si je. Dokonce si na ně nechal natisknout stejné označení. Opatřil si falešné značky na auto i přívěs, který mu půjčí kamarád a rozhodl se, že nejlepší den pro akci bude pátek, kdy je člověk po pracovním týdnu utahaný a už se těší na víkend a tím pádem je i méně pozorný…

Těsně před třetí hodinou u značky zastavilo osobní auto s vlekem. Vylezl pracovník technických služeb a jal se ji zručně odmontovávat. (Asi se podivujete té zručnosti, ale během přípravy si Samuel v noci párkrát zkusil demontáž i se zpětnou montáží.) Za 10 minut byla v přívěsném vozíku a auto odjelo.

 

 

„Dobrý den! Jste pan Sekelný?“ zeptali se ho dva policisté, když otevřel dveře od bytu.
„Ano jsem.“
„Oblékněte se prosím, půjdete s námi.“
„Proč?“
„To se dozvíte na stanici. Běžte se obléknout!“

 

Vyšetřovatel mu sdělil obvinění z obecného ohrožení a těžkého ublížení na zdraví, protože dne 16. 6. přijel v 15 hodin ke značce v Horské ulici a během deseti minut ji odmontoval.
„Tam jsem nebyl, tak jsem to nemohl udělat.“
„Nemohl? Podívejte se na tohle…“ přehrál mu vyšetřovatel nahrávku v telefonu, kde se viděl, jak nakládá značku do přívěsného vozíku.
„Ale to nejsem já. Tedy ten člověk mi je sice hodně podobný, ale já to nejsem. Já byl v té době nakupovat v Lidlu.“
„Opravdu?“ a jak mi teda vysvětlíte, že jsou na té dopravní značce vaše otisky prstů?“
„Na tom sídlišti bydlí kolega ze šachového kroužku, tak jsem se jí mohl někdy dotknout, když jsem šel za ním…“
Vyšetřovatel se pousmál: „Vy mi to tady vyprávíte jako pohádku z Tisíce a jedné noci… Ale stejně máte smůlu. Máme totiž svědka, který vás viděl, jak se převlékáte do civilu. Dva svědci nehody si vzpomněli, že vás viděli přicházet. Kdybyste se zařadil mezi čumily, tak si vás nikdo nezapamatoval, ale když jste viděl toho jedenáctiletého chlapce ležet na silnici u přechodu, na který upozorňovala ta značka, tak jste zpanikařil, chytl se za hlavu a rychle odtamtud zmizel… Ještě máte pro mě připravenou nějakou pohádku?“
„Ne.“
„Nepočítejte s tím, že vyváznete jen s podmínkou, protože ten kluk je v kómatu. Já být jeho rodičem…“ vyšetřovatel se naklonil k uchu vyslýchaného a pošeptal mu, „tak vám zaseknu krumpáč do zad a někde zahrabu, protože takovouhle svini nikdo hledat nebude.“ Napřímil se, došel ke dveřím a zavolal: „Služba!“

 

 

Samuel se Tomáše nezbavil. Naopak se Marcela zbavila Samuela. Rozvodem. Netuším, zda tato lekce vyléčí šachistu ze žárlivosti jednou provždy. Co tuším a Samuelovi rozhodně nezávidím, je zvýšený „zájem“ spoluvězňů o ty, kteří si odpykávají trest za ublížení dítěti…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *