Čtení ke kávě i sendviči.
Doba se zrychluje a na nic nemáme čas.
Ovšem někdy se přece jen musíme zastavit a vypnout.
A když už budeme vypnutí, tak proč nerelaxovat třeba u jepičích povídek…?
A co že to ta „jepičí povídka“ je?
Dvoustránkový příběh.
P. S. A protože napsat takhle krátkou povídku, aby zaujala, se moc často nepovede, nachází se jich zde (v záplavě těch delších) jen pár…
Nabízet a propagovat tvorbu autorů začínajících i těch etablovaných. (Formou blogu, ale i vydáváním e-knih a audionahrávek.)
Ten pán (oproti fotce o dost let starší), co se tváří při čtení tak důležitě, se jmenuje Zdeněk Balcar.
Prozradím na něho, že od svých 10 let má velký sen – napsat knížku!
A protože léta běží, tak ví, že nastal poslední okamžik, kdy s tím jde ještě něco udělat. Tudíž nepravidelně usedá ke svému notebooku a píše příběhy, které mají jeden jediný cíl – pobavit!
(Dosud utrousil povídky do čtyř knih a na kontě má i divadelní scénář.)
A protože číst jen jednoho autora je nuda, proto se zde nachází hlavně příspěvky jeho kolegyň a kolegů.
Dobré počteníčko!
Sedm zvídavých otázek zodpověděla Alžběta Bublanová.
Ne vždy vše, co si naplánujeme, vyjde. Takže se nelze divit, že žádost o ruku ukončí úplně jiné slovo, než je běžné…
Je neposedné, ale je vaše, tudíž ho stejně milujete.
Máte-li zájem být upozorňováni na novou povídku (max. 3krát do měsíce), nebo máte nějaký námět ke zlepšení, či připomínku, můžete k tomu využít následující formulář: