Poznámka: I erotikou živ jest člověk. Vesmír též!
Čtvrté pokračování ji dočasně ztratilo, ale… Na tajné základně UFO(nů) zde v Čechách vypukla panika.
„Štafetové pero“ si předávají (ZB) = Zdeněk Balcar a (RH) = Renata Hubrtová.
(Image by ?Merry Christmas ? from Pixabay )
(ZB)
Vagon byl pryč, Samorostghu samozřejmě musel být v něm. Copak je tak málo inteligentní, aby si neuvědomil, že nejde do nekonečna jezdit sem a zase tam, aniž by si toho dřív nebo později někdo z lidí všiml? Zahlédne ho jeden, pak druhý a za chvíli z toho bude horečka zvaná UFO, na jejíž zvládnutí bude muset povolat posily. To se Oregovi nehodilo do krámu. S touhle planetou měl jiné plány.
Pod nohama, ne zrovna emocionálně vyrovnaného Orega, se ozvalo mňoukání. Co to má být, zarazil se. Podíval se směrem k podlaze a spatřil mourovaté kotě, jak se na něho nebojácně dívá. Oreg jeho pohled opětoval. Jako představitel mnohonásobně vyšší formy života věděl, že má hlad. Kde je kotě, musí být i kočka, která rozhodně nemá jen jedno mládě. „To si tady někdo zřídil kočičí farmu?“ vyvodil z dané situace logický závěr.
Oreg se odpovědi od prázdné chodby zákonitě nedočkal. O patnáct kroků dál se nacházely zavřené dveře do Velína. I když dokázaly zabránit vniknutí ohně, nezvaného vetřelce, plynu, mikroorganismu a ba i zvuku, stejně Proxyoňané, kteří pobývaly za nimi, svého velitele slyšeli. Od toho to byl Velín, aby ten, jenž se v něm zdržuje, věděl o každém šustnutí na tajné předsunuté základně Proxyon 3Yz.
Dveře od Velína se netečně rozevřely (jinak to ani neuměly), neberouc v potaz momentální rozpoložení toho, kdo tu byl fyzicky nejvyšší a měl vždy poslední slovo. Oreg stál ve Velíně a snažil se pomocí velitelského náramku snímat hladinu ACTH přítomných trpěnců. Výsledky bohužel zkresloval (a to výrazně) jeho stav. Moment, došlo Oregovi: „Co tu děláš Samorostghu?“
„Glockgh mě zavolal, že se mám na něco přijít podívat?“
„Na co se měl, Glockghu, přijít podívat?“
„Kdo odjel s vagonem?“
„A kdo s ním tedy odjel, když Samorostghu je tu s námi, Glockghu?“
„Řešitelkha.“
„Cože? Kde se tu vzala opačka? Co mi k tomu řekneš, Samorostghu?“
„Nic.“
„Jak nic? Je to přece tvoje sestra!“
„To sice je, ale dovolím si podotknout, že jsem s ní po dobu, co jsem tady, nebyl ve spojení. Tak mi prosím řekni, jak bych měl vědět proč tu je?“
„Víme aspoň, jak se sem dostala?“
„Je jediná možnost, Oregu,“ ozval se Glockgh, „žádnou další naši loď na Zemi přístroje nezaznamenaly.“
„Tak to je…“ Oreg hledal vhodné slovo.
„V prdeli!“ přispěchal svému veliteli na pomoc Tabathuk.
„Prosím?“ zarazil se Oreg. „Co to je…?“
„Tím si lidé ulevují. Jedná se o slangové označení hýždí, šéfe.“
„Šéfe?“ nevycházel Oreg z údivu a ošklivým vůdcovským pohledem číslo tři proxyonské velitelské příručky se na Tabathuka podíval.
„To pro změnu znamená slangové označení pro vedoucího.“
„Zakazuji ti používat tyhle lidské slangové výrazy s okamžitou platností!“
„Ano, šéfe.“
Následoval ošklivý pohled číslo šest. Horší už nebyl. Po něm by musel přijít trest. Například zanechání na planetě, kde se zrovna dotyčný trpěnec nacházel.
Oreg si lámal hlavu, co se asi na jeho rodné planetě děje. Teleportovacích tyčí bylo pět. Každá byla bedlivě střežená a mohla se použít jen v nouzi a ještě se souhlasem rady příslušného proxyonského etnika, jemuž patřila. Že by ji někdo odcizil a použil bez souhlasu Etnické rady bylo nemyslitelné.
„Co se tam nahoře, k sakru, děje?“ položil si Oreg řečnickou otázku k obrovské Tabathukově radosti.
(RH)
“Co to dělá?“ Glockgh byl přilepený na monitor, oči doširoka otevřené.
„Balí tvou frigidní sestru,“ obrátil se Tabathuka na Samorostghua posměšně.
„Není frigidní,“ ohradil se oslovený.
„Co to zkouší?“ naklonil se k monitoru i Oreg.
Najednou se všichni narovnali.
„Některé lidské samičky se prý páří mezi sebou,“ informoval přítomné Glockgh.
„No tvá ségra se očividně pářit nechce,“ zkonstatoval Tabathuka.
„Do prdele!“ zaznělo najednou z několika úst. Všichni nechápavě hleděli na prázdný vagon, kde byli ještě před chvílí dvě opačky.
Samorostghu se otočil a odcházel ze slovy: „Letíme domů!“
Oreg ho chytnul za límec a zadržel. „Ne tak rychle, hrdino. Zavolám bratrovi, ať víme, co se děje.“
„Zabije ji! Určitě jí ublíží!“ ječel Samorostghu. Všichni se na něj překvapeně obrátili. Byla to nanejvýš přehnaná reakce na danou situaci.
„Zkusím zavolat mámě, na tu Řešitelkha dá,“ řekl nakonec o poznání klidněji.
„A co jí řekneš? Ségra mi ukradla samičku?“ chtěl vědět Tabathuka.
„Přestaň používat ty divné výrazy jako ségra, které máš z toho nesmyslného lingvistického bádání,“ rozkřičel se Samorostghu.
„Všichni se uklidníme. Jdu zjistit, co se děje.“ Oreg se podíval na Somorostghua a řekl mu tónem, který nepřipouštěl diskuzi: „Zatím nikam nevolej!“ Pak opustil Velín.