Komentář: Povídku napsala Petra Kovandová. Řeší v ní klasickou otázku zločinu a následného trestu. Musím ovšem podotknout, že hodně netradičním způsobem. (Ilustrační foto je stažené z Pixabay a jeho autorkou je Angela Yuriko Smith)
Srazil jsi ji. Určitě jsi ji srazil. Byl cítit drobný náraz, slyšet nějaké prasknutí. Prasknutí kostí? Prasknutí nárazníku? Kde je? Je pod koly? Je vedle auta? Neměl jsi řídit. Dnes asi ne. Je pozdě, únava z dnešního dne a večera na tebe dolehla. Byla to sakra dobrá párty. Teď ale nejsi ve stavu, kdy bys byl plně soustředěný.
Co tu takhle v noci dělala? Co tu sakra dělala? Sama si tu chodí po silnici, to by neměla. Ještě k tomu takhle pozdě. Nemohl jsi ji ani vidět v té tmě. Jasně, kdyby se někdo ptal, prostě jsi ji v té tmě nemohl vidět. „Dne 20. února vešla v platnost novela zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu. Chodci mají nově povinnost nosit reflexní prvek, pokud se za snížené viditelnosti pohybují mimo obec po krajnici nebo okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením“. Jo, to si ještě z přednášek pamatuješ. Paměť jsi měl vždycky dobrou, tak proč jsi vlastně tu školu nedostudoval? Možná jsi byl lempl. Možná špatná parta, která tě strhla? Možná jsi věnoval víc času různým akcím, rozhodně ale ne těm právním. Možná tě to vlastně ani nebavilo. Otec právník, matka právnička, takže kdo jiný by z tebe byl? Jasně, klišé. Otec úspěšný, matka úspěšná, ty lůzr. Učebnicový příklad uznávaných rodičů, co vkládají své vlastní možná i nenaplněné ambice do jediného syna. No, to by měli radost, kdyby tě tu teď takhle viděli. Sedět v autě a čumět před sebe. Už takhle z tebe mají radost, v uvozovkách radost. Kdyby o tobě někdo mluvil, prostě by to nebylo nic netradičního, zajímavého, vtipného. Lůzr no. Klišé.
Sakra, tak pěkně ten večer začal a teď tohle. A k tomu všemu budeš mít ještě určitě poškrábaný auto.
Vidíš to před sebou. Ty do široka otevřené oči. Do široka otevřené oči? Můžou být oči otevřené do široka? Ale asi jo. Však to znáš i ty. Po nějaké té party se ti určitě něco takového stalo. A je vůbec vhodné nad tím vším přemýšlet zrovna teď, v tuhle chvílí?
Co budeš dělat? Její osud je ti jedno, že? Vlastně, přiznej si to, je.
Vážně ujedeš? Nebo se budeš snažit o záchranu? Alespoň vystoupit z auta bys mohl a podívat se na ní. Dýchá? Žije? Přežije?
Vystoupíš. Podíváš se. Fuj. Hlava to odnesla nejvíce. Možná proto všude tolik krve. Hlava prý krvácí nejvíce. To ses sice na právech neučil, ale říká se to. Ale že i u ní? To tě překvapuje.
Co s ní budeš dělat? Rozhlížíš se. Viděl to někdo? Viděl tebe někdo? Mohl to někdo vůbec vidět? Teď, v noci? Na cestě mezi vesnicemi, kolem pole, za tebou asi les, před tebou možná v dáli město. Jak dlouho tu vlastně stojíš? Jak dlouho tu jsi? Jak dlouho tu tedy leží ona? Co s ní? Kam s ní? Vhodíš ji do příkopu? Nebo ji vezmeš do kufru a někam odvezeš? Kam se ale něco takového odváží? Přemýšlíš.
„Trestný čin Neposkytnutí pomoci podle §150 trestního zákoníku spáchá ten, „kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví vážné známky poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného“. Až na dva roky můžeš jít sedět. Možná bys měl klid.
Je ona ale v nebezpečí smrti? Nenastala už samotná smrt? Podle neobvyklého tvaru hlavy a krve kolem nejspíš ano. Tohle nemohla přežít.
Počkat, v zákoně se mluví o osobě. Jak definujeme osobu? Musíš definovat osobu? Nevíš. Tak asi ne. Díváš se. Začínáš se usmívat. Začínáš se smát. Začínáš se řehtat. Nahlas. Jo, byla to sakra dobrá párty.
Nasedáš do auta. Necháš ji tam. Jen tak ležet. Co jiného s ní?
Koza jedna! Co má co dělat na silnici v noci? Maximálně už někomu nedá mléko, stejně k ničemu jinému není. Jako ty. Jo, byla to dobrá párty, byl to skvělej matroš. Že, ty jedno věčně zhulený čuně.