Komentář: Vzpomněl jsem si na mládí a svá studia matematiky. Každá věta má totiž svůj důkaz platnosti toho, co tvrdí…
Tranzitivní binární relace tvrdí: Když A je v relaci s B a současně je B v relaci s C, potom je i A v relaci s C.
Důkaz:
Bohuslav se vracel od Cecílie ke své ženě Anně lehčí o pár mililitrů svého mlíčí. Jejich manželství fungovalo i po sedmi letech bez problémů, jen na Bohuslava přišla krize typu – to je starý, to už znám. Náhoda tomu chtěla, že při své práci geodeta narazil v terénu na mladou dceru restituentů polností. Nejprve se vzájemně okukovali. Potom na sebe promluvili a nakonec slovo dalo slovo a byl z toho kopulační románek. Cecilii vyhovovalo, že ho může po použití vrátit. A Bohuslav? Ten byl na výsost spokojený s tím, že může obšťastňovat dvě samičky.
Kdyby to tak šlo v jedné posteli, najednou, to by byla liga. Tahle myšlenka se mu zahnízdila v hlavě a každou volnou chvilku využíval k vymýšlení, jak by to navlékl, aby svou vizi realizoval.
S Cecílií problém nebyl. Byla mladá, a jak sama říkala, skoro ničemu se nebránila. Horší to bylo s jeho zákonitou. Sice se v posteli uměla pěkně odvázat, ale nějaké skupinky či výměny partnerů rozhodně nebyly její hobby.
Čas běžel a Bohuslava nápady stále míjely velkým obloukem. A jak už to tak ve světě chodí, když se neurodí něco v hlavě jedné, narodí se to něco v hlavě jiné. Anně přistála v telefonu SMS zpráva: ‘B. ma bokovku. Vic k videni zitra v 17 hod. na parkovisti pred OBI.’ Samozřejmě, že to bylo posláno z neznámého čísla.
Anně najednou docvakly některé drobnosti, kterým nevěnovala doposud pozornost a červík pochybností zahlodal…
Druhý den byla půl hodiny před pátou na parkovišti a rekognoskovala terén, kde že by mohla zřídit své pozorovací stanoviště. Našla jej uvnitř obchodu u regálu s květináči, který stál dostatečně stranou od hlavního vchodu u prosklené stěny. O dvacet minut později uviděla manžela přijíždět na parkoviště. Vylezl z Hyundaie a šel k hlavnímu vchodu. Anna se stáhla za regál odkud průzorem mezi hliněnými nádobami pozorovala toho, jemuž kdysi řekla své ano.
K Bohuslavovi přistoupilo zezadu mladé děvče a zakrylo mu oči. Ten se otočil a dal jí pusu na přivítanou. Chytil ji za ruku a zamířili k autu. Anna uznala, že Bohuslav odjíždí do pekla na velmi hezkém koni…
“Ahoj, lásko!” zašveholil Bohuslav doma kolem osmé večer, sotva za ním zaklaply dveře.
“Ahoj, jak ses měl celý den?” otázala se Anna po té, co dorazila z obýváku do předsíně.
“Normálně. V práci nic moc. Jen mi odpoledne zavolal Karel, zda bych s ním nezašel na pivo, že potřebuje se mnou něco probrat. Proto jsem přišel až teď.”
“Neříkej… Od kdy Karel měří jen 175 cm? Je popelavá blondýna s vlasy až na lopatky? A co mě u Karla nejvíc zarazilo, to byla jeho prsa. On zobe nějaké bobule, že má teď kozy – větší dvojky?”
“Miláčku, přiznám se, že nevím o čem mluvíš.”
“Opravdu? Tak ti to připomenu. Páta hodina. Parkoviště u OBI. Už se ti vrátila paměť?”
“To sis mě musela z někým splést…”
“Chceš mi namluvit, že po těch letech nepoznám vlastního manžela?”
“To jistě ano. Chtěl jsem jen říct, že lidi toho nakecají. Nesmíš hned všemu věřit.”
“Jo aha… Říkáš věřit. Tak, když jsme u toho věření, vezmi jed na to, že já svým očím věřím na sto procent.”
“Jo tohle máš na mysli…” náhle si jako rozpomněl Bohuslav a pokračoval, “To byla moje známá. My jsme JENOM kamarádi. Mezi námi není nic z toho, co si teď myslíš.”
“Jak můžeš vědět, co si myslím?… To tvoje kamarádění si umím živě představit. Ona se s tebou kamarádí nejprve na zádech a pak ti to oplatí jízdou na koníčku… Víc kamarádění nezvládneš!”
“Panebože, musím tohle poslouchat? Říkám, že k NIČEMU nedošlo!”
“Hm… Otevři, prosím, dveře do ložnice.”
“Miláčku, proč v ní stojí ty kufry?”
“Bože, vy chlapi dokážete mít někdy hodně dlouhé vedení… Nebudeš tomu věřit, naskládala jsem tam tvoje věci. Tak je uchop do svých mužných rukou a běž pokračovat v kamarádění s Karlem.”
“Ale, miláčku, to je jedno velké nedorozumění…”
“Já ten dojem nemám.”
“Víš,” lezlo z Bohuslava pomalu, “já chtěl nějak obohatit náš sexuální život a tak mě napadlo…” a rozhodl se vsadit všechno na jednu kartu, “Nechtěla bys také s Karlem kamarádit?”
“To jako, že bychom se kamarádili všichni tři najednou TADY?” ukázala Anna do ložnice.
“No.” Zajiskřili Bohuslavovi oči nadějí.
Anna ukázala svému muži prostředníkem, že je jednička a natáhla k němu ruku se slovy: “Naval klíče!”
Matematické zákony platí v celém vesmíru. Jen ty lidi mají pořád problém se podle nich řídit…